Zahrady
Zahrada je pozemek s uměle vysázenou vegetací a upravený lidmi. Je to prostor, kde jsou obvykle pěstovány nebo umístěny rostliny. Může sloužit k různým účelům, a to k odpočinku, volnočasovým aktivitám či například pro pěstování rostlin určených ke konzumaci. Specializované botanické zahrady a arboreta slouží k vědeckým a výzkumným účelům. Tam jsou sbírky často také nějakým způsobem architektonicky upraveny.
Zahrady mohou mít různou velikost a mnoho různých podob podle účelu, kterému slouží. Mohou být i součástí větších architektonických celků a kombinovány například krajinnými prvky jako jsou aleje, parky, lesoparky apod. Již od starověku je zaznamenán kulturní vliv zahrad. Existence zahrad ovlivňuje literaturu i jiné směry umění a samotní umělci často také ovlivňují styl zahrad. Ve starověku politici zřizovali veřejné zahrady a parky a tak získávali přízeň poddaných nebo podřízených. Ve Francii byly například zahrady a parky mnohem více ceněny než samotné paláce u nich ležící. Majetní lidé dávali najevo svou moc úpravami zahrad. Na přelomu 18. a 19. století se vedla v Evropě vážná diskuze o tom, zda jsou správné pravidelné nebo nepravidelné zahrady. Ve 20. století byla pak zahrada vnímána jako místo k dopěstování potravin spíše než jako místo pro aktivní odpočinek. Tvorba a údržba zahrad měla velký vliv na formování různých sdružení a spolků. Na území České republiky to byl například Český zahrádkářský svaz, ve Francii Fronta za osvobození zahradních trpaslíků a ve Velké Británii Arts and Crafts movement. V Americe se slaví takzvaný National Public Gardens Day a byl vytvořen neziskovými organizacemi jako způsob, jak zvýšit povědomí veřejnosti o vzdělávacích zdrojích veřejných zahrad a podpořit místní komunity.
Zahrady se člení podle různých kritérií. Podle účelu se dělí na zahrady zeleninové, ovocné, okrasné, botanické, obytné, zimní a dále sem spadá také veřejná zeleň, hřbitov, zoo, arboretum či oranžerie. I přesto, že ve většině zahrad je možné využít dřeviny i byliny mnoha taxonomických skupin, lze i vytvářet výsadby, kde se nachází jen jedna skupina. Proto se zahrady dělí i podle typu rostlin na bylinkové, květinové, kaktusové, zimní, zeleninové, ovocné, kamenné, iridária, rozária, oranžérie či genové sady. Pěstitelé si mohou vybrat i jednu barvu a vytvářet tak zahrady, kde shromažďují rostliny s květem jedné jediné barvy. Takové zahrady se pak dělí na bílé, zlaté, modré, zelené a další. Podle umístění se zahrady dělí na atrium, peristyl, solárium, vertikální, střešní a okenní zahrady.
Podle sociálního aspektu to jsou potom zahrádkářské kolonie, soukromá komunitní zahrada či veřejná zeleň. Podle architektonického stylu se rozlišují zahrady čínské, korejské, babylonské, egyptské, japonské, perské, římské, italské či francouzské. Podle okolních budov to jsou pak zahrady zámecké, klášterní, školní, hřbitovy či zoo. Zahrady jsou tvořeny často menšími celky, které svým uspořádáním či úpravou určují vzhled, styl či použití zahrady. Jejich součástmi můžou být aleje, sloupořadí, fontány, sochy, zahradní krby, hřiště, okrasné záhony, skalky, kaskády, bazény, jezírka, cesty, chodníky, terasy, živé ploty, labyrinty, schodiště či předzahrádky.
