Zahradní architektura

Zahradní architekti často pracují v oblasti lesnictví či ekologii a využívají své znalosti procesů krajiny k jejímu rozvoji. Samotná zahradní architektura je v podstatě architektonická tvorba a umělecká činnost. A nejen to. Je i technickým a vědním oborem, jehož podstatou je práce s prostorem, terénem, rostlinným materiálem a doplňky. Pracuje se znalostmi mnoha oborů, jako je například botanika, zahradnictví, výtvarné umění, architektura, geologie, geografie, ekologie či environmentální psychologie. Aktivity zahradního architekta mohou zahrnovat práci na vzniku veřejného parku i dálnice, návrhy obytných zón, občanské infrastruktury, začleňování velkých ploch pralesů do krajiny nebo i rekultivaci zničené krajiny, jako jsou doly nebo skládky. Pracují v podstatě na všech typech staveb, ve městech či na venkově.

Jedním z prvních propagátorů termínu “zahradní architektura“ byl Humphrey Repton, jeden z nejvýznamnějších architektů druhé poloviny 19. století. Je s ním spojován výrok: „Zlepšení krajiny a zobrazení její přirozené krásy ku prospěchu věci je umění, které má původ v Anglii, a proto bylo nazvané „anglické zahradnictví“… Protože tento výraz není dostatečně vhodný, zvláště s tím přihlédnutím, že i jiné směry zahradnictví byly podobně přivedeny k největší dokonalosti v naší zemi, proto jsem přijal pro „anglické zahradnictví“ odborný výraz „zahradní architektura“.

V historii (především před rokem 1800) byly zahradní úpravy prováděny zejména pro zámky a paláce, náboženské komplexy a vládu. Zářným příkladem může být například práce pro francouzského krále v paláci Versailles.