Střechy
Střechy, jakožto stavební konstrukce, které ukončují stavby shora, mají jednu hlavní funkci, a to chránit prostor pod sebou před povětrnostními vlivy (sněhem, větrem, deštěm či slunečním zářením).
Provedení střech závisí na různých požadavcích. Může se jednat o uzavřený vnitřní prostor (obytný dům, veřejná budova), kdy je na místě vybudovat střechu zateplenou, nebo otevřený prostor (čekárna, nástupiště, kryté parkoviště), kdy střecha zateplená zpravidla nebude.
Střechy se dělí podle různých kritérií. Podle počtu plášťů se dělí na jednoplášťové (většina střech na obytných budovách) a víceplášťové (větší veřejné a účelové stavby). Podle sklonu se pak dělí na ploché, šikmé a strmé (sklonité). V tropických oblastech se uplatňují spíše střechy ploché, v mírných podnebných pásech potom spíše střechy sklonité. Sklonité střechy se skládají z několika částí, je to konkrétně krov, hřeben, nároží, úžlabí, štít, okap, valba, polovalba a vikýř. Sklonité střechy se také dělí na jednotlivé typy, ty nejběžnější pak jsou střechy pultové (stavby na hranici pozemku, přístavky), sedlové (historicky nejběžnější typ střech používaný v České republice), valbové (volně stojící budovy obdélného půdorysu), mansardové (pod střechou se nachází obytné podkroví, tzv. mansarda), stanové (samostatně stojící budovy čtvercového půdorysu) a pilové (rozlehlé tovární haly, dílny).
Střechy věží představují samostatnou kapitolu. Na věžích kruhového půdorysu se používá střecha kuželová, na hvězdárnách a některých věžích střecha cibulová, na románských věžích kostelů střecha routová, dále se také uplatňují střechy zvonové, přilbové či dlátkové. Ploché střechy se mohou z estetického a ekologického hlediska osadit zelenou vegetací, což vyžaduje umístění vrstvy zeminy na hydroizolační a protikorozní vrstvu. Nosná konstrukce střechy musí být dostatečně robustní, aby přidanou hmotnost zeleně unesla.
