Sopky a sopečné vrchy
Na území České republiky se v dnešní době již nevyskytují činné sopečné útvary, nicméně lze najít velké množství vyhaslých vulkánů. Mezi oblasti s největším výskytem sopek se řadí Bílé Karpaty, Doupovské hory, České středohoří a Bruntálská vrchovina. Mezi nejmladší sopky v České republice patří proslulá Komorní Hůrka u Chebu, která není nikterak vysoká, nachází se ve výšce pouhých 503 metrů nad mořem.
Komorní Hůrka byla činná naposledy před 80 tisíci lety, nicméně na jejích zlomových liních dochází k probublávání plynů, což svědčí o přítomnosti oxidu uhličitého, tudíž doznívající vulkanické činnosti.
Mnoho občanů České republiky netuší, že hora Říp, na kterou podle pověsti vystoupil v minulosti praotec Čech, je vyhaslou sopkou (přesněji řečeno obnaženým zbytkem sopouchu). Vrchol hory Říp se nachází ve výšce 455 metrů nad mořem. Dalšími sopečnými útvary jsou Hemrovy skály, Slánská hora, Velký a Malý Roudný, Trosky, Železná hůrka, Otická sopka, Červená hora, Čertí kopeček, Hradiště, Ovčácký vrch, Prackovský vulkán, Příšovská homolka, Pustý zámek, Uhlířský vrch, Valy, Venušina sopka, Vinařičká hora a Vrabinec. Vulkanologie v České republice se začala rozvíjet až v posledních letech a díky její činnosti se podařilo lépe pochopit vznik a vývoj mnoha sopek na našem území.
Podařilo se ujasnit, že sopečná činnost ve střední a západní Evropě nemá co dočinění se subdukcí (podsouvání zemských desek). Na sopečné činnosti v Čechách má podíl africká litosferická deska. Fakta ukazují na to, že magmata vznikala z mas plášťových hornin, které začaly částečně tát poté, co se dostaly do menší hloubky. Jako nejlépe zachované vulkanické horniny jsou označovány horniny nacházející se v tepelsko-barrandienské oblasti (byla nejméně zasažena procesy variského vrásnění). Nejmladší sopkou v České republice je Železná hůrka, jejíž stáří se odhaduje na 170 – 400 tisíc let.
