Památková péče

O kulturní dědictví je nezbytné pečovat především z toho důvodu, že představují významné doklady historického vývoje a prostředí společnosti od těch nejstarších dob. Nesou hodnoty historické, vědecké, umělecké i technické, a mnohdy mají přímou spojitost s významnými osobnostmi či historickými událostmi.

V České republice sahá historie památkové péče až do 18. století, kdy vznikla první dobrovolná instituce Společnost vlasteneckých přátel umění (1796). V období od roku 1905 do první světové války se stala Praha střediskem intenzivní aktivity památkové péče. Významným klubem, který existuje až do dnešního dne, je Klub za starou Prahu, založený roku 1900. Z tohoto klubu přišla převratná myšlenka, že uměleckým dílem nemusí být pouze jednotlivá stavba, ale celá historická městská čtvrť. Po roce 1989 byly zapsány české památky na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Existuje spousta metod, pomocí kterých lze památku nějakým způsobem upravovat. Památka se může konzervovat, restaurovat, rekonstruovat, asanovat (očistit) či restituovat (navrátit původní prvky na původní místo). Nicméně, nejčastěji se usiluje zejména o uchování památky a její začlenění do současného života. V rámci památkové péče je velmi důležitá mezinárodní spolupráce, v jejímž rámci vznikají různé významné světové organizace, například UNESCO či ICOMOS.

Organizace UNESCO (Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu) byla založena roku 1946 a jejím základním posláním je sbližovat národy na základě rozvíjení kulturní, vzdělávací a vědecké činnosti. Organizace ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla) podporuje bádání, restaurování a ochranu nemovitých kulturních památek. V České republice má potom péči o kulturní památky na starosti Památková inspekce a Národní památkový ústav.