Oheň
Oheň představuje kombinaci světla a velkého množství tepla. Jeho objevení znamenalo pro člověka zásadní změnu, pravěcí lidé ho začali využívat už před 1,5 miliónem let. Pro pravěkého člověka představoval oheň velký přínos, a to zejména proto, že chránil před chladem a šelmami, s jeho pomocí bylo možné připravit různé pokrmy, sloužil pro osvětlování, předávání kouřových signálů, léčení (vypalování ran) či ničení úkrytů šelem a nepřátel.
Pro moderního člověka je oheň přínosný také pro využití při obřadech, může vyvolávat požitek (kouření cigaret či dýmek), plní společenské funkce (vzpomínka na zemřelé), s jeho pomocí lze zpracovávat různé materiály (tavení kovů, vosku) a produkuje vodní páru, kterou lze použít pro pohon strojů. S ohněm se pojí mnoho pověstí a to zejména proto, že pro staré kultury to byl jeden z nejdůležitějších prvků lidského světa.
Starověké a středověké národy ho považovaly vedle vzduchu, vody a země za jeden ze čtyř základních živlů. V případě, že se oheň vymkne kontrole, vzniká požár, při kterém dochází ke škodám na životním prostředí či materiálních hodnotách a osoby či zvířata se nacházejí v bezprostředním ohrožení. Pokud vypukne požár, je třeba se řídit několika základními pravidly.
V první řadě je nutné neprodleně zavolat tísňovou linku a požár ohlásit. Pokud se v našem okolí nacházejí další osoby, je na místě se jim snažit pomoct. V případě neúspěchu je vhodné si zapamatovat jejich polohu a nahlásit ji hasičům, což může velice usnadnit práci a zachránit životy. Je-li to možné, snažíme se požár uhasit dostupnými prostředky a zamezit tak jeho šíření (například vypnutí plynu, elektřiny, zamezení přístupu vzduchu, který ještě zvyšuje intenzitu hoření). Budovu je třeba opustit v souladu s evakuačním řádem a je nutné si chránit tělo namočeným oděvem a dýchací cesty vlhkými textiliemi.
