Moderní architektura I
Knihy jsou studnicí moudrosti. Už po staletí do nich sepisujeme všechno, co známe a to, co chceme předat dál nebo dokonce uchovat pro příští generace, které tak nemusí začínat od začátku.
Naše děti budou stavět na základech, které tu po sobě zanecháme. A v tom je největší cennost písma a možnosti tisku, který umožňuje masovou distribuci knih bez ohledu na jazyk, ve kterém byla sepsána nebo téma, o kterém pojednává.
Jakkoliv vzdálená se nám představa knihy a oblasti stavebnictví může jevit, opak je pravdou. Vždyť právě v knihách se skrývají technologická tajemství stavby, tipy a triky, jak stavět a přehled materiálů, které lze na tu či onu stavbu využít a jakými vlastnostmi se pyšní.
Knihy však nepojednávají jen o ryze praktických záležitostech stavby, ale podávají nám ucelený obraz historie a kultury staveb a stavebnictví. Bez nich bychom jen těžko definovali pojem moderní architektura, který je čím dál tím častěji skloňovaným termínem v knihách o stavebnictví. A co to moderní architektura vlastně je? Existuje na to vůbec jednotný názor a lze za termínem najít trendy a tendence, které s ním úzce souvisí?
Moderní architektura je název pro vše-postihující hnutí, jehož přesná definice a rámec se liší v šířce svého záběru. Často se termínu užívá v souvislosti s modernistickými hnutími počátku dvacátého století, které si kladly za cíl nějakým způsobem najít balanc mezi architektonickým designem a rychle se rozvíjející modernizací společnosti a technologickým pokrokem, který směřoval nezadržitelně vpřed a snad i svou samotnou existencí zpochybňoval zažité a tradiční architektonické principy. Do moderní architektury tak zahrnujeme velké množství směrů, proudů, škol a stylů, které se vzájemně ovlivňovaly a zároveň vznikaly v opozici jeden k druhému, vytvářely napětí, které mělo vyjevit pravdu o tom, jak a co se má stavět, aby výsledná budova odpovídala požadavkům společnosti na funkčnost a zároveň splňovala estetické nároky uživatelů v rychle se měnícím prostředí.
