Lasery
Lasery představují optické zdroje elektromagnetického záření. Princip laseru byl popsán již v roce 1917 Albertem Einsteinem, nicméně první laser vznikl až v roce 1960. Na stejném principu jako laser pracuje také tzv. maser (zařízení zesilující elektromagnetické záření), který ovšem generuje mikrovlnné záření. Maser je považován za předchůdce laseru (zařízení nebylo schopné fungovat nepřetržitě).
V roce 1960 byl poprvé předveden první funkční laser, a to konkrétně v USA Theodorem Majmanem. O tři roky později byl vynalezen plynový CO2 laser. Laser se skládá z několika součástí. Rezonátor je optická dutina vymezená zrcadly, kterou prochází opakovaně světlo. Většinou je rezonátor tvořen dvěma zrcadly (jedno je odrazivé a druhé částečně propustné).
Další důležitou součástí laseru je aktivní prostředí. Jedná se o látku, které obsahuje oddělené kvantové energetické hladiny elektronů. Aktivním prostředím může být plyn, polovodič, organické barvivo, volné elektrony, monokrystal či polovodičové multivrstvy.
Existuje spousta druhů laserů podle vlastností a účelu, a to například lasery pevnolátkové (rubínový, titan-safírový, alexandritový), barvivové (rhodamin 6G), plynové-atomární (měděný, jodový, xenonový), plynové-iontové (argonový, hélium-kadmiový), plynové-molekulární (vodíkový, excimerový, dusíkový), polovodičové (GaAs, GaN).
Využití laserů je velmi široké, a to především v průmyslu a medicíně (dermatologii a stomatologii). Laserový paprsek soustředí na malé ploše velké množství energie, a toho se využívá zejména v průmyslu pro řezání a vrtání materiálů. Mimo jiné jsou lasery také využívány v technologiích, především pro záznamová média jako jsou CD či DVD. Ve stomatologii je laser nenahraditelným pomocníkem, jelikož představuje moderní a velmi šetrnou alternativu vrtačky, kyrety, skalpelu a ultrazvuku.
