Klimatizace
Klimatizace pochází z anglického slova air conditioning, a proto je také označována zkratkou AC. Jedná se o zařízení pro úpravu vzduchu v budovách či jednotlivých místnostech a v dopravních prostředcích. Klimatizace funguje tak, že nasává venkovní vzduch, který dále filtruje, upravuje teplotu a vlhkost na požadované hodnoty a pomocí ventilátorů je dopravuje na příslušná místa. Automaticky udržuje stálé podmínky bez ohledu na venkovní prostředí.
V USA je klimatizace rozšířenější než v Evropě. Tam se užívá především pro průmyslové účely, v laboratořích, výpočetních střediscích a nákupních centrech. Klimatizace je energeticky i materiálově velmi nákladná, proto se používá hojně pouze v bohatých zemích. Jedno z prvních klimatizačních zařízení v Československu bylo instalováno v roce 1932 v Praze v budově elektrických podniků.
Klimatizace využívá několika fyzikálních principů, a to komprese, kondenzace a vypařování. Nejrpve jsou chladící látky přivedeny do kompresoru, kde jsou stlačovány. Stlačováním se látky zahřejí a teplý vzduch je pak ventilátorem hnán do venkovního prostoru. Poté je médium přivedeno do kondenzátoru, kde je ochlazováno (odpadní teplo je odváděno do venkovního prostoru). V poslední fázi je kapalina transportována do výměníku, kde se rozpíná. Začne se odpařovat, ohřívá se a odebírá tak teplo z prostoru výparníku. Ventilátor slouží pro distribuci studeného vzduchu do místnosti (je umístěn kolem výparníku). Nakonec je chladivo přiváděno do kompresoru v plynném skupenství a cyklus se celý opakuje.
Málokdo ví, že klimatizace může pracovat i v opačném režimu – vytápěcím. Z jednotky se tak stane tepelné čerpadlo, kdy se odpadní teplo přivádí zpět do místnosti. Tohoto způsobu se však využívá pouze příležitostně v období podzimu a velmi mírné zimy. Princip klimatizace byl znám již ve starověkých civilizacích, ovšem za otce principu klimatizace je považován britský vědec Michael Faraday.
