Kanalizace
Kanalizace představuje soustavu trubních rozvodů a i dalších zařízení a budov, díky kterým je odpadní voda odváděna z nemovitostí (či veřejného prostranství) do čistírny odpadních vod (v některých případech přímo do recipientu).
První stokové sítě byly stavěny především za účelem zabránění šíření infekčních nemocí (jako byl například mor či tyfus). Tyto nemoci vznikaly převážně z důvodu hromadění odpadních vod a odpadků v ulicích. Stokové sítě se dělí podle různých kritérií. Podle způsobu odvádění srážkových vod se rozlišuje jednotná stoková síť (jednotná stoka pro odvádění splašků i srážkové vody), oddílná stoková síť (jedním systémem odtéká splašková voda do čistírny odpadních vod, druhým odtéká voda dešťová z okapů a silnic, která míří do retenčních nádrží).
Podle hnací síly se kanalizace dělí na gravitační (vodu pohání gravitační síla) a kanalizaci s nuceným pohybem vody (funguje na základě podtlaku či přetlaku). Stokové sítě se potom dělí na čtyři druhy (na základě terénu). Úchytná soustava je využívána především ve větších městech, kde se terén svažuje k většímu toku. S pásmovou soustavou se lze setkat na území, které se prudce svažuje k vodnímu toku. Vějířová (větevná) soustava se používá pro odvodňování území bez většího vodního toku a dostředivá (radiální) soustava slouží v uzavřených kotlinách.
Pro stavbu stok se používá takový materiál, který je odolný vůči otěru, korozi, chemickým látkám a mikrobiálnímu působení, musí být trvanlivý, pevný a nepropustný. Tyto vlastnosti splňuje kamenina (velmi odolná a trvanlivá), beton (nejrozšířenější), čedič (nejodolnější vůči otěru a chemickým látkám), litina, plast či kanalizační cihly (jejich nevýhodou je občasné vypadávání z klenby). Na stokové síti se lze setkat s několika objekty, jedná se o vstupní šachtu, vpust, skluz, spadiště, shybku, proplachovací šachtu, oddělovací komoru, větrací šachtu a retenční nádrž.
