Historie betonu, doba Římská
Beton je stále velmi populární stavební materiál a i v minulosti se pyšnil poměrně pevnou pozicí. Jeho nejrůznější variace hrály hlavní roli při výstavbě ikonických staveb v Egyptě, Řecku i Římě.
Napříč starověkým světem díky betonu vnikaly nevídané stavby, nad kterými žasneme dodnes. Staří Římané objevili, že výroba betonu není zas tak náročná a že ho lze použít i při výstavbě vodních staveb a tak se stal beton hlavním stavební materiálem při konstrukci přístavů. Do takto užívaného betonu se přidával vulkanický popel a začalo se mu říkat pozzolanický cement podle vesnice Pozzuoli nedaleko sopky Vesuv. I v místech, kde se na popel nedalo spoléhat, jako třeba v Británii, si stavitelé dokázali poradit a namísto něj použili drcené cihly. Římané si tak pravděpodobně uzurpují prvenství v systematickém využívání cementu a cementu podobných materiálů.
Jeden z nejznámějších římských architektů Marcus Vitruvius Pollio, který byl kromě stavitele i architektem, v prvním století našeho letopočtu výrazně přispěl k teorii stavebnictví sepsáním knih s názvem Deset knih o architektuře. Soubor dodnes poskytuje unikátní pohled do starověkých stavebních technologií. Kromě jiného navrhoval Marcus Pollio používat beton při konstrukci betonových podlah. V knihách detailně popisuje proces výroby materiálu, konstrukce, vrstvení a závěrečné úpravy povrchu. To vše s přesnými daty a čísly, které umožňují Marcovi technologie využít i dnes.
O betonu s příměsí vulkanického popela například napsal: „Je to druh přírodního prášku, jehož využití ve stavebnictví se pyšní neuvěřitelnými výsledky. Tato substance, smíchá-li se s vápnem a sutinami, nejenže je pevná a odolná při výstavbě domů, ale použije-li se na konstrukci pilířů pod vodou, ty obdivuhodně ztvrdnou a stávají se takřka nezničitelnými.“ Jeho knihy se zapsaly do historie stavebnictví a výrazně přispěly k oživování stavebních technologií. V nich se snoubí architektura s historií a staletími ověřenými tipy a triky, které v době středověku na nějakou dobu upadly v zapomnění.
