Geodézie, geotechnika, kartografie
Geodézie je vědní obor, který se zabývá zkoumáním rozměru, tvaru a fyzikálních vlastností zemského tělesa (takzvaného geoidu) nebo části zemského povrchu, případně objektů mimo Zemi. Pro výzkum využívá geodézie geometrické, fyzikální a matematické metody meření a výpočtů.
Základním cílem geodézie je určení vzájemné polohy bodů na zemském povrchu nebo v prostoru ve zvoleném souřadnicovém systému. Výsledky geodetických měření slouží pro tvorbu map v digitální či papírové podobě, ale také pro potřeby jiných oborů. Geodézie se člení na vyšší a nižší. Vyšší geodézie se zabývá určením tvaru a rozměrů Země a s tím souvisejícím zaměřením a výpočty geodetických sítí. Zaměřuje se na území velkého rozsahu (například celý stát).
Nižší geodézie se zabývá vlastním podrobným měřením, jednotlivými měřickými metodami, potřebnými přístroji a pomůckami. Zaobírá se územím malého rozsahu. Geodézie se dá také členit podle oborů. Kosmická geodézie určuje tvar a rozměry Země na základě pozorování kosmických objektů. Geodetická astronomie určuje zeměpisné souřadnice a azimuty na základě pozorování přirozených kosmických objektů (zejména Slunce a hvězd).
Fyzikální geodézie se zabývá fyzikálními vlastnostmi Země. Geodynamika studuje dynamické vlastnosti Země. Mořská geodézie určuje tvar a rozměry mořského dna. Inženýrská geodézie se zabývá úkoly, které souvisí s budováním vytyčovacích sítí, vytyčováním a kontrolním měřením prostorové polohy stavebních objektů a podobně. Vojenská geodézie se zabývá geodetickými aplikacemi pro zajištění obrany státu. Vyrovnávací počet se zaměřuje na výpočetní postupy, určené k rozdělení nesouhlasů na měřené hodnoty při nadbytečném počtu pozorování, které jsou prováděny podle určitých pravidel. Teorie chyb je nauka o chybách. Jedná se o vědecky podloženou teorii o chybách měření a jejich vlivu na výsledky měření nebo jejich funkce.
