Beton a zdivo
Beton sestává z pojiva a plniva a představuje kompozitní stavební materiál. Nejčastějším druhem betonu je takzvaný cementový beton (CB) – pojivem je cement a plnivem kamenivo. Hojně využívaným druhem betonu je také takzvaný asfaltový beton (AB), a to především k výstavbě asfaltových vozovek.
Kompozitní stavební materiály se začaly využívat již v Asýrii, kde se jako pojivo používal jíl. První použití betonu (konkrétně hydraulického betonu – podobného tomu, který se používá dnes) se datuje do období starověkého Říma (okolo roku 200 př. n. l.), kdy se jako materiál na výrobu pojiva začal používat sopečný produkt pucolan. Díky tomuto druhu pojiva vznikaly významné inženýrské stavby, přístavní hráze a mosty v celé oblasti Středomoří.
Z betonu byly vyrobeny některé prvky z těch nejvekolepějších staveb antiky a mnoho z nich ještě stojí – například obrovská kopule na Pantheonu v Římě, která má průměr 43,3 metrů a váží 5 tisíc tun. Princip využití betonu je založen na fyzikálních a chemických procesech, probíhajících během hydratace a tvrdnutí. Beton při nich získává mechanickou pevnost a odolnost a tímto způsobem se vytváří chemická stabilita v materiálu.
Beton v podstatě tvrdne tím, že se postupně během týdnů vykrystalizuje. Proces začíná zhruba hodinu po namíchání a platí pravidlo, že čím je tepleji, tím je krystalizace rychlejší. Takzvaný prostý beton je odolný zejména vůči namáhání tlakem, ale snese pouze malé tahové zatížení. To je důvod, proč se beton kombinuje s železnou výstuží a vzniká tak železobeton.
Pevnost betonu závisí především na vlastnostech cementu, vody a kameniva. Představuje univerzální stavební materiál, který se používá jak na nosné konstrukce (skelety), tak na výrobu panelů. V dopravním stavitelství je beton hlavním materiálem pro výstavbu mostů a vozovek dálnic. To, co předurčuje použití tohoto materiálu na dopravních komunikacích, jsou jeho optimální vlastnosti, nízká cena, vysoká životnost a minimální nároky na údržbu.
