Dosažení uhlíkové neutrality je aktuálním tématem všech oblastí lidské činnosti včetně architektury. Snižování takzvaných provozních emisí skleníkových plynů za pomoci nízké energetické náročnosti budov a obnovitelných zdrojů je bezesporu cesta správným směrem. Novou výzvu představují zabudované emise, tj. takové, které v sobě nesou samotné stavební materiály. Nejsou vůbec zanedbatelné – podle odhadů budoucího objemu výstavby mohou naopak hrát zásadní roli ve zbývajícím emisním rozpočtu1. Nové nadějné technologie musíme podporovat, ale nemůžeme na ně spoléhat v alibistickém vyčkávání. Kde tedy začít? Zapojme se v co největší míře do podpory toho, co dává smysl už dnes, protože stavby, které nyní projektujeme, zde možná budou ještě za sto let. Dva vzájemně se doplňující směry nám mohou být vodítkem. S podporou biotechnologií – zvláště stavebních materiálů na bázi jednoletých plodin, které svými vlastnostmi mnohdy předčí materiály konvenční – můžeme dokonce proměnit stavby z producentů emisí na úložiště uhlíku. Velmi smysluplnou perspektivu budoucího vývoje nabízí také cirkulární architektura. Proměňme architekturu a problém v řešení. - Jan Soukup: Cirkulárně a „bez uhlíku“
Publikaci si můžete objednat zde nebo si ji přijďte prohlédnout a osahat do naší brněnské prodejny na Kounicove 67.
