Hlavním tématem knihy jsou samozřejmě stroje, ale autor věnuje pozornost také stavitelům a stavbám. Na území  České republiky se za léta 1849-1948 vystřídalo velké množství stavebních firem a podnikatelů a byly to i firmy rakouské,  německé, italské a další. Širší využití techniky přišlo až  na konci 19. stol.  v souvislosti se stavbami velkých vodních děl. Na dnešním území  České a Slovenské republiky působily za celou dobu  soukromého podnikání tisíce stavebních podnikatelů. ale prokazatelně z nich asi jenom 250 firem vlastnilo alespoň jednu motorovou pilu, silniční válec nebo parní motor. Z těchto 25 firem se může označit asi 70 firem, které jsou  velké , větší či významější. V uvedených počtech nejsou zahrnuty ani státní, zemské , železniční a jiné stavební  správy či družstva, ani řískoněmecké firmy, které na našem území pracovaly v období okupace.

Kapitola Podnikatelství od A do Ž popisuje podle abecedy firmy. K těm , které  jsou vytištěny tučně, jsou v příloze abecedně seřazeny tabulky jejich staveb a strojů.

V knize jsou ve zvláštních kapitolách popsány bagrovací firmy, zeměvrtné firmy, zprostředkovatelské a jiné firmy, stavební správy a družstva, německé firmy na území protektorátu, firmy na okupovaných pohraničních území začleněné přímo do Říše.

V kapitolách o stavbách se autor věnuje intenzivnímu budování železnic - tratě,  tunely, železniční stanice ,  vodním stavbám - úpravy a splavňování středního Labe - jezy, zdymadla , plavební komory, mosty, přehrady a stavbám silnic a dálnic.

V části stroje popisuje stroje na staveništích - bagrovací a zdvihací stroje, parní lokomotivy, motorové lokomotivy, parníky, lodě. V ostatních strojích jsou potom zahrnuty beranidla, traktory a buldozery, silniční válce a stroje pro úpravu vozovek, ...

Ukázka textu z kapitoly Lopatová rypadla:

První stavbou , na které se u nás objevilo lopatové rypadlo, bylo budování zdymadla v Praze u ostrova Štvanice. Stroj s lopatou o obsahu 1m3 si pořídila firma A. Lanna. Další , dodnes buhužel neidentifikované, rypadlo používalo brzy poté podnikatelství Bořkovec - Brousil v Káraném a před první světovou válkou si po dvou rypadlech koupila jednak firma Lanna, jednak pro stavbu vršovického nádraží stavitel Kress. Jeden takový stroj si  v roce 1911 opatřlili také podnikatelé Mueller a Kapsa, ten se však vždy používal jen jako drapák nebo jeřáb. Všechna ostatní lopatová rypadla získaly stavební firmy, ať už jako  nová nebo použitá, teprve po první světové válce. Až do let německé okupace převládaly stroje s parním pohonem. Vyráběly je vesměs německé továrny, především Buenger a Leyrer, Orenstein Koppel a Menck a Hambrock. Škodovy závody dodaly dvě lopatová rypadla v roce 1923 firmě Nejedlý-Řehák a o rok později jedno menší podnikatelství Kindl...

Parní kotel lopatových rypadel byl vždy stojatý válcový, s válcovým topeništěm. Zvýšení výhřevné plochy bylo dosaženo některým typem trubkového systému, a to buď vodními trubkami velkého průměru, vedenými příčně topeništěm/typ D6/ nebo snížením topeniště a vložením většího množství svislých žárových trubek mezi jeho strop a horní stěnu kotle/D5/ Firma Kress použila při průkopu Bohdalce v Praze v roce 1924 jedno ze svých rypadel MH typi G o obsahu lopaty 2 m3. Výrobce dobře poznáme podle brzdového kotouče na patentovaném zařízení pro otevírání lopatové klapky. Vlak vezla jedna z lokomotiv Krauss.

Publikaci si můžete objednat zde nebo zakoupit v kamenném obchodě na Kounicové 67, Brno.